Sérii X-Men jsem si ve filmovém zpracování zamiloval a je-li člověk, jemuž bych zásluhu za to připsal na prvním místě, je to bezesporu Bryan Singer. Mladý a velmi talentovaný režisér se dokázal mistrně vyhnout potencialitě bezduché akční honby za super hrdiny a zejména ve druhém díle vytvořil něco jedinečného, fungujícího a svérázného. Dokázal oživit svět mutantů kouzelným proutkem šikovné režie, vdechnout postavám život a na počkání tvořit další, sice minimalisticky, avšak neobyčejně dobře prokreslené charaktery. Dokázal setřít hranice dobra a zla, dodat všemu správnou míru motivace a to vše protřít ideální porcí akce. Zkrátka: vytvořil skvělý fikční svět, po kterém byla radost se potulovat...

Bohužel, krok před dovršením díla zběhl tam, kde chlapci nosí v pracovní době asexuální brýle a ve volném čase přiléhavé androgynní trikoty a rudé kozačky... není tajemstvím, že o režijní post projektu Superman Returns se ucházel i Brett Ratner („Červený drak“ , „Křižovatka smrti“). Nakonec nemusel želet, že mu jej Singer vyfoukl, protože po něm převzal taktovku X-menovské symfonie. Jak si vedl?

Inu, jako dobrý hospodář, který dokáže efektivně naložit s odkazem předka, nicméně tam, kde má zasít něco nového, si počíná nejistě a je celý nesvůj. Jeho úkol mu nezávidím. Singer nenechal v sérii příliš manévrovacího prostoru, a tak Ratner dělá, co může, aby se mezi mantinely světa mutantů vešel a nenadělal zbytečnou paseku. Celkem úspěšně, zdůrazňuji. Jeho režie není o nic okázalejší než Singerova, ačkní scény jsou znovu pouze jakousi výplní a nepřekypují žádnou stylotvorností. Spíše usměrňují dynamiku vyprávění. Vizuálně neztrácejí třetí X-meni ani píď na předchůdce, některé sekvence jsou brilantní, zejména závěrečná řež na Alcatrazu je velmi megalomanská a podařená ve všech směrech. Ratner dobře drží tempo, vyvažuje poměr dialogů a explozí, staví na relativně sevřené dějové linii a vede vše k velkolepému konci, který dost možná překvapí, určitě však přibije diváka do sedadel. Technická brilance už k áčkovým komiksákům patří a Poslední vzdor si rozhodně z ostudy kabát neuštupuje, naopak se mezi konkurencí neztratí...

Technicky a vizuálně tedy vše na svém místě, svalstvo funkční, ale co skelet? To, co Singer dokázal vybudovat v předchozích dílech: jedinečná chemie postav a nevtíravě podané myšlenkové podloží? A tady dříme problém. Ne obludný, ale pro fanoušky série přesto patrný. Ratner není příliš silný v kramflecích tam, kde má budovat a tvořit. S danými postavami pracuje velmi dobře, herci už zkrátka vědí a do dějového schématu zapadají precizně. Hlavní tahouni hrají dle očekávání skvěle... Dočkáme se jistých modifikací postoje, ale jinak je to jako setkat se starými známými. Jedinou výjimkou je postava Jean, ale tady nemá cenu ani naznačovat. Zato v oboru nových postav to skřípe a zadrhává. Ratner je více limitován stopáží, ale i tak je cítit, že příliš neví, jak divákovi přírůstky do mutantí rodinky přiblížit. Klouže po povrchu, ukáže schopnosti, jeden či dva činy a dost. Na nějakého Kurta Wagnera aby člověk zapomněl, tady prostě režisérovi pšenka nekvete. Čestnou výjimkou je zvířecí diplomat Hank McCoy, bohužel tu výjimku si podtrhněte. Stejně tak moralistní a etické dialogy/monology vyznívají náhle neupřímně a jaksi odbytě, to tam je Singerovo zaujetí, důkladnost a vážnost. Ratner se více snaží zabavit typickými siláckými pózami super hrdinů, není to zlé, neurazí to, ale bohužel to neutkvěje... Velké emoce tak náhle doznívají ve velkých slovech, patosu a nepřesvědčivých klišé. Na to věru nejsem u téhle série zvyklý...

Ačkoli za jiných okolností bych X-Men hodnotil jako vskutku výtečný komiksový špektákl, duch dvou předchozích dílů stále straší v zrcadlech. Brett Ratner dobře natočil daný scénář, dokázal dokonce respektovat částečně i ducha série a zachovat typickou atmosféru, ale bohužel, chybí mu tvůrčí vzmach i důvtip Bryana Singera, jeho umění oživovat věci, vytvářet vztahy. Je dobrým filmařem, Poslední vzdor dobrým filmem, který sérii ostudu neudělá, ale ani neposune její úroveň výš. Pokud máte pocit, že tahle recenze je skoro celá o Brettu Ratnerovi, nemýlíte se. Pro mne je to klíčový prvek závěru trilogie. Jsem si skoro jistý, že tohle měl být nejsilnější díl, ale nebylo mu souzeno. Jaká škoda...

Dovětek: Ten konec série jim nevěřím, stačí si počkat na konec titulků a velmi interesantní přípodotek tvůrců... Oni se možná vrátí...